Iva Fujtíková

Sdílet můj článek

Výcvik asistenčních psů aneb nejkrásnější dobrovolnická práce

Iva Fujtíková
Autor

Ne každý má v životě to štěstí, že je zcela zdravý a dokáže se postarat sám o sebe. Někteří se musí spolehnout na pomoc od druhých, někteří mají možnost využívat služby čtyřnohých pomocníků. Neziskovka Helppes se věnuje výcviku psů pro postižené, a právě s nimi navázala dobrovolnickou spolupráci naše kolegyně Ladislava Pěkná. Co tato práce obnáší a jaké je pak loučení s pejskem?

Laďka pracuje v Modré pyramidě již 10 let. Vyzkoušela si práci obchodníka, úvěrového garanta a aktuálně působí v zemi sever jako specialista podpory prodeje, kde se věnuje převážně úvěrům, které patří mezi její koníčky. Kromě toho má ráda přírodu a k tomu patřící zvířata.

O tom, že by si pořídila pejska, přemýšlela Laďka už několikrát. Na začátku letošního roku se však nechala inspirovat od kolegyně Ivety Vonešové, jež má zkušenosti s výcvikem asistenčních psů, a začala se zajímat o možnost pořídit si na výchovu psa, který by do budoucna pomáhal potřebným. Oslovila proto neziskovou organizaci Helppes, ta se zabývá výchovou asistenčních a vodících psů a jakoprvní organizace v ČR dokázala splnit podmínky nejvyšších mezinárodních standardů v poskytování služeb tohoto druhu. Laďce vše vysvětlili, a protože se pro věc nadchla, zařadili ji na seznam čekatelů na vhodné štěňátko.

Na pejska Laďka nemusela čekat dlouho. Potřebné dokumenty i výbavu od granulí až po hračky zajišťuje Helppes a pejska dává na výchovu do jeho jednoho roku. Laďčiným úkolem po tu dobu bude připravit ho na budoucí práci asistenčního pomocníka, vychovat z divokého štěněte rozumného psíka a naučit potřebné povely. Poté si ho v organizaci přebírají k upevnění těchto návyků a naučení speciálních povelů pro pomoc konkrétní osoby, což ještě nějaký měsíc trvá. Nakonec musí každý asistenční pes projít přísnými zkouškami, nesmí si totiž dovolit udělat jedinou chyby, to by mohlo stát jeho pána i život. 

Pozor: asistenčního psa nehladit!

Laďčiným prvním pejskem se letos v únoru stal portugalský vodní pes, dvouměsíční slečna Adira. Že taková výchova asistenčního psa není jednoduchá, to Laďka tušila. Ono každé štěně je malý mistr v okusování a trhání věcí, nejinak tomu bylo u Ádi. V domácnosti se museli smířit nejen s poškozeným nábytkem, ale samozřejmě ze začátku i občasnou loužičkou a hlavně novým režimem. K němu kromě pravidelného nočního venčení patřilo i začlenění nového mazlíčka do jejich života a to včetně návštěv kanceláří Modré pyramidy. Na ven i do Modré Áďa hrdě nosila reflexní vestičku poukazující na její budoucí práci. To aby si „hlazení chtivé tety“ nechaly zajít chuť, pejsek ve výcviku totiž nesmí být rozmazlován a rozptylován, mezi jeho základní schopnosti musí patřit soustředěnost a oddanost pánovi.

Po prvních peripetiích se Áďa naučila patřičně venčit a taky se začala učit povely. S výcvikem Laďce celou dobu pomáhali přímo odborníci z Helppes, asistenční psi se totiž učí například zapínat zip, sundávat bundu či podávat různé předměty, jsou i takoví psi, kteří umí v dostatečném předstihu upozornit pánečka na blížící se epileptický záchvat či hypoglykemický šok. Na Laďce samotné je pak cvičit povely, naučit pejska socializaci, jezdit po eskalátorech i v MHD, zastavit před přechodem či venčit se na povel. Zároveň nesmí třeba dostávat jídlo od stolu nebo spát v posteli. 

Bylo jasné, že nastane chvíle, kdy se bude muset Laďka s pejskem rozloučit. Loučení bylo hodně emotivní, ale jak říká sama Laďka, v pozitivním slova smyslu. Dobře ví, že to k poslání asistenčních psů patří. Adira se momentálně v Helppes připravuje na zkoušky, aby mohla pomáhat budoucí paničce, která je na invalidním vozíku, a kromě pomoci ji bude přinášet i každodenní radost, což je pro Laďku největším zadostiučiněním.

Když pes musí vidět za dva

Od června má Laďka v péči dalšího pejska, který bude sloužit jako vodící pes pro nevidomou paní. Tentokrát je to nezvykle královský pudl jménem Gwyalo, protože paní je alergická na srst a právě pudlíci nelínají a přitom to jsou oddaní pomocníci. Pro Laďku je to další výzva, bude pejska učit například zastavit před každou překážkou či přechodem. Ale pochopitelně je to i další radost a další možnost, jak pomoci těm, kteří to potřebují.