Ing. Lukáš Šlampa, Oblastní ředitel


Sdílet můj článek

Práce ve finančním poradenství není zaměstnání, ale životní styl

Ing. Lukáš Šlampa, Oblastní ředitel

Autor

6 let a 6 měsíců. Tak dlouhá doba uplynula od chvíle, kdy jsem udělal jedno z nejdůležitějších rozhodnutí ve svém životě. Spojil jsem svůj profesní život se společností Modrá pyramida a vizitku realitního makléře jsem vyměnil za tu, která říkala, že jsem finančním poradcem. Z jakého důvodu jsem se tehdy tak rozhodl? A udělal bych to znovu? 

Vždycky jsem chtěl být nezávislý, podnikat, budovat firmu, zkrátka něčeho dosáhnout. Finanční sektor mě zaujal tím, že se jedná o práci na živnostenský list. Člověk tedy není klasický zaměstnanec, ale spíše podnikatel. Přitom je schovaný pod značkou, má minimum starostí s administrativou, která je s podnikáním spojená a spoustu začínajících podnikatelů doslova zlikviduje. Třešničkou na dortu je, že se nemusíte starat o kanceláře, které za vás někdo platí, vybavuje nábytkem i výpočetní technikou a zajišťuje úklid. 


Když říkám, že je to životní styl, nepřeháním. Svoboda, kterou člověk má, když působí jako finanční poradce, je úžasná. Třeba dnes - nedomluvil jsme si schůzky s klienty a strávil pátek na kole v krásném prostředí Dalešické přehrady. To by nebylo nic divného - i v zaměstnání si přece mohu vzít volno. Ovšem já jsem o přestávkách během cesty vyřešil z mobilu spoustu věcí - několika klientům svých kolegů jsem zajistil nejlepší sazbu na jejich úvěru, s jedním probral parametry životní pojistky, s kolegyní ze spolupracující agentury jsme hledali nejlepší řešení pro úvěr jejího klienta. A teď, v pátek v sedm večer, sedím u vynikajícího dalešického piva Osvald a píšu tento text. Proč? Protože mě všechno, co dělám, hrozně baví. Pracovat, psát, jezdit na kole, užívat si. Vlastně ani nevím, jestli jsem byl dnes v práci nebo ne. A o tom to přesně je. Žít prací a při tom si užívat života. Opravdu by mě zajímalo, kolik zaměstnanců to má podobně. Nedovedu si představit sebe v konceptu toho, že buď mám dovolenou a tedy pracovat nemám nebo jsem v práci a pracovat musím, i kdyby třeba zrovna nebylo na čem. A tím se vracím ke své otázce, jestli bych do toho šel znovu. Co myslíte?